Úvod

Historie festivalu Colours of Ostrava je velmi krátká - letos se uskutečnil jeho teprve druhý ročník. Jen pro srovnání, Rock for People se konal letos podeváté. Hned ze začátku musím organizátory pochválit - nebylo to totiž vůbec znát. Dokázali zajistit dostatečně velké "taháky" pro návštěvníky a oproti Go Planet Roxy vsadili spíše na okrajové žánry (čímž se odklonili od stále vzrůstající tendence zařadit do programu co nejvíce pokud možno známých amerických skupin) a na exotické zahraniční projekty z různých koutů světa. K tomu řada osvědčených kapel z ČR a SR, několik klubových projektů a DJs do stanu a klubů a máme základní koncepci festivalu Colours of Ostrava. Musím říct, že právě ta odlišnost a pestrost žánrů se mi na něm líbila nejvíc. Další zvláštností na Colours je fakt, že festival není uspořádaný na jedné souvislé ploše, jednom areálu, ale ve dvou přibližně kilometr od sebe vzdálených částech Ostravy. Už samotný nápad uzavřít část města s několika ulicemi a uspořádat v nich hudební festival je kuriózní. Jen pro zajímavost, obyvatelé těchto domů prý měli nárok na vstupenky zdarma a ti, kteří o ně nestáli, mohli odjet zdarma na dovolenou mimo Ostravu.

Goran Bregovič byl se s vým téměř 50 členným Wedding and Funeral Bandem hlavní hvězdou festivalu

Prvních 5 scén se nacházelo v areálu slavné klubové ulice Stodolní a přilehlých bočních ulic včetně travnaté plochy mezi Stodolní a Bauhausem, kde byla umístěna hlavní scéna Spektrum s velkým podiem. Další menší podium pod názvem Stodolní fórum se nacházelo na ploše po jedné straně ulice. Ostatní scény v tomto areálu se nacházely ve známých Ostravských klubech Boomerang, Fabric a Elle café Sky. Další scény byly v areálu výstaviště Černá Louka - druhé velké podium na scéně Čas, malá scéna Buben v podzemních garážích u vchodu, dále Algida stan (ten samý, jako na Rock for People) a kus stranou další prostor s malým podiem Silesia fórum - Farská zahrada (druhý den pod názvem Telepace). Tři klubové scény snad prominou, že jsme je nepoctili svou návštěvou - 9 oficiálních scén najednou se dalo už tak těžko stíhat (ještě že mezi koncerty byly dlouhé pauzy), k tomu ta vzdálenost mezi hlavními dějišti... navíc hlavním ohniskem našeho zájmu byly spíše koncerty, které se konaly většinou na venkovních scénách.

1. den - pátek

Program prvního dne běžel už od 17.30. Protože jsme na festival přijeli jako obvykle pozdě ("jsme" tentokrát znamená já a kameramanka/fotografka Klára... a samozřejmě její kamera), stihli jsme akorát začátek Jiřího Schmitzera, který v 18.30 začínal jako první na velkém podiu v areálu Spektrum. Jeho uvolněná písničkově bluesová hudba s legračními texty bavila první návštěvníky Spektra. Potom jsme se přesunuli na Stodolní fórum za skupinou Sluneční orchestr (jistě všichni znáte ze soundtracku k Samotářům). Mají skvělého bubeníka. Pak jsme se rozhodli vydat na Černou louku, kde se kromě dalších scén nacházelo stanové městečko, za účelem postavení stanu. Bylo tam už dost plno, ale našli jsme místo směrem od zvukařské budky, kousek od autodromu (ano, skutečně tam byla autíčka jako na kolotočích :-), kde jsme jej postavili. Stany byly rozházené po zadní části areálu, nedaleko od velkého podia s ozvučením EAW o výkonu 80 kW, takže si asi dovedete představit, jak se tam mohlo spát, pokud jste se k tomu odhodlali ještě před skončením posledního koncertu.

Jiří Schmitzer		Sluneční Orchestr
Čeští Dub-o-net se zpěvákem z Jamajky		Takhle vypadal vchod Algida stanu v noci

Na podiu Čas zrovna hráli Dub-o-net a jejich rytmická elektronicko-etnická hudba byla velmi chytlavá, jen škoda, že jim to místy kazilo chrčení na basech (že by přebuzení?). Na scéně Spektrum v areálu Stodolní už začal dvou a půl hodinový koncert Gorana Bregoviče a jeho téměř padesátičlenného seskupení Wedding and Funeral Band, kteří byli považováni za největší hvězdu festivalu. Dovolím si jen pár slov o tomto srbskému skladateli a hudebníkovi. Začal hrát už jako 16 letý chlapec (jak prozradil na sobotní tiskovce - hrál i v nočních erotických klubech). Později se stal lídrem jugoslávské rockové kapely Bijelo Dugme. V 80. letech je znám jako skladatel filmové hudby k filmům Emira Kusturicy "Domu za vešanje" a především "Underground". V 90. letech pracoval jako aranžér a producent. V polovině 90. let se zrodila Wedding and Funeral Band (původně prý dokonce 120 členná!), se kterou odehrál v Římě koncert, na který přišlo rekordních 500 000 lidí. Na koncertu na Colours of Ostrava zazněly jak starší skladby, tak i materiál z poslední desky Songs from Weddings and Funerals, nechyběly ani na melodie z filmu Underground. Kvůli ostatním kapelám jsem si nemohl dovolit zůstat na celý koncert, ale s hodinou, kterou jsem na Spektru strávil, jsem byl spokojen.

Wedding and Funeral Band v celé své kráse		Wedding and Funeral Band v detailu
Goran Bregovič s kytarou (rovněž na plátnu v pozadí)		Nejsem si jist, ale myslím, že to jsou Nana Zorin v Algidě

Další cesta směřovala na scénu Čas, kde už nějakou chvíli hráli Ecstasy of St. Theresa, jejichž vystoupení jsem slyšel asi potřetí a bylo jako vždy dobré. Jakmile skončili, vyrazil jsem do Farské zahrady za polskými Tumbao (mimochodem, Poláci měli mezi skupinami na festivalu početné zastoupení), kteří měli asi půhodinové zpoždění, takže jsem stihl poslechnout jedn dvě skladby, potom jsem pod vlivem jejich reggae (a moravského vína z nějakého stánku) odkráčel, už přesně nevím kam. Myslím, že pryč z výstaviště na Stodolní fórum, kde hrála skupina Sto zvířat. Odtud zpět na výstaviště (počítáte ty kilometry? - každý přesun trval 10-15 minut bez bloudění, s blouděním o něco déle...). Než jsem šel na Skyline na velké podium, vzal jsem to ještě přes Algida stan, kde měli vystupovat Nana Zorin. Na festivalu jsem potkal několik svých známých. Jeden z nich má velké štěstí na to, že se z ničeho nic otočí a za ním stojí nějaká celebrita. Tentokrát pařil v davu na Skyline a za ním Katka Winterová z EOST, která neprotestovala proti focení :-)

Katka Winterová zpívá sólo		EOST s 2 koncertními hosty (vlevo v červené čepici je matně vidět Jan P. Muchow s kytarou)
Polská reggae kapela Tumbao		Skupina Sto zvířat
Strictly Orange a Sister Zulu ze Skyline právě zpívají		Bubeník Skyline
Katka Winterová z EOST mezi lidmi

Další zastávkou byl Geoffrey Oryema se svou skupinou z africké Ugandy, kteří hráli na halvním podiu na scéně Spektrum. Už mám z těch cizích kapel trochu guláš, ale byli rozhodně dalším zajímavým bodem pátečního večera (a sobotního rána). Poslechl jsem si několik skladeb a pak se vydal na Silesia fórum na November 2nd, kde jsem potkal několik svých známých. Po několika písních (a nutnému občerstvení) jsem s někým prošel přes Černou louku a zdálky poslechl Švihadlo (bohužel nebyl čas) a pak jsme zamířili na Stodolní, kde jsem strávil několik minut na -123 min. Bohužel v tu chvíli řekly baterie kamery "dost" a ten den bylo po natáčení i focení. Takže -123 min, zajímavou polskou sestavu Hey a slovenské Polemic už jsme neměli možnost zdokumentovat. Fotky, které dole vidíte, jsou tedy pro první den poslední...

Geoffrey Oryema		November 2nd se zpěvačkou

2. den - sobota

V pátek večer jsme šli spát asi kolem třetí. Důvodem byla dopolední tiskovka v klubu Boomerang. Ráno trochu pršelo, ale pak naštěstí přestalo. Vstal jsem kolem desáté a vapravil se tam, zatímco Klára zůstala ve stanu, protože byla nachlazená (což byla sice pravda, ale hlavně se jí nechtělo vstávat). Účast na tiskovce přislíbil Goran Bregovič, Opetaia Foa'i ze skupiny Te Vaka (Polynésie) a členové skupiny Sheva (Izrael). Cestou jsem si na Stodolní dal výborné kuřecí steaky v housce a když jsem v předstihu vešel do klubu Boomerang, bylo tam zatím jen pár novinářů. Dal jsem si kafe a ochotný barman mi dovolil u baru strčit nabíječku s vybitými bateriemi z předchozího dne do zásuvky, aby se stihly za 20 minut, které zbývaly, aspoň trochu nabít. Tiskovka probíhala v běžném, lehce formálním duchu, byly kladeny otázky, jestli pracuje na hudbě k nějakém filmu, jaké byly jeho začátky (k filmové hudbě se prý dostal úplně náhodou, o tom, jak začínal, jsem se již zmínil), nebo třeba otázka: "Kolik by to stálo, kdyby hrál Wedding and Funeral Band na svatbě nebo na pohřbu" (prý asi hodně, ale pohřbům dává přednost), dalšími vás už nebudu zatěžovat. Po 30 minutách, které nám skladatel věnoval, byla přestávka a malý raut. Poté přišel na řadu sympatický chlapík z Te Vaky, se kterým jsme si nepovídali už tak douho. Po něm přišel na řadu nějaký Polák (organizátor festivalů v polsku) a pak jsem musel odejít do budovy pro novináře kousek od hlavní scény Spektrum donabíjet baterie, aby vydržely na zbytek festivalu. Rozhovor s chlapíkem ze Shevy jsem si sice nechal ujít, ale když jsem seděl v budově u počítače na internetu, přisedl si ke mně. Chvíli jsme si povídali - docela fajn týpek, ale moc toho nenamluví. S jeho souhlasem jsem si ho vyfotil a zase sedl k počítači. Měl jsem dost času, v budově jsem strávil přes 3 hodiny s tím, že jsem několikrát odešel ven.

(Zleva) pořadatelka festivalu, překladatel a Goran Bregovič		Venku před klubem - hlavní člen skupiny Te Vaka
Leader z izraelské Shevy vedle mě seděl asi hodinu u počítače, tak jsem si ho s jeho souhlasem vyfotil		Markéta z pořadu ČT2 Noc s Andělem - že by se dala na stánkaření?

Line-up druhého dne byl o hodně delší a na stíhání ještě náročnější než minulý den, navíc většina očekávaných zahraničních hostů hrála právě v sobotu. Museli jsme se rozhodovat podle systému priorit a několik českých skupin tedy bohužel nebylo možné stihnout. Ve 3 hodiny odpoledne začala na hlavním podiu hrát kapela Divokej Bill a pak začalo pršet. Napřed lehce, což později přešlo ve slušný liják. Kolem pů páté jsem se zašel podívat na Vypsanou fixu, která už měla přihlížející pěkně ve varu. Odtud jsme s pár lidmi zamířili na Černou louku, kde začínala hrát francouzská čistě ženská kapela ZikFa. Dokonce i jejich zvukařka byla žena (jediná ze zvukařů na festivalu), za obrovským pultem Midas stála na bedýnce, aby na něj dosáhla, a vypadala tak roztomile a profesionálně zároveň, že jsem si ji musel vyfotit. ZikFa díky svému neobvyklému nástrojovému obsazení poskytla docela zajímavý poslech. Potom jsme si odskočili na Telepace scénu za českou partou Traband. Jejich svižnou "dechovku" jistě skoro všichni znáte. Po několika minutách jsem se odpojil a vydal se na velmi očekávanou britskou skupinu Oi-va-voi, která hrála na hlvní scéně Spektrum v areálu Stodolní. Myslím, že jejich energická hudba s doprovodem houslí na lidi hodně zapůsobila. Škoda, že jejich vystoupení nebylo delší.

Vypsaná fiXa		Francouzské hudebnice ZikFa
Zvukařka ZikFa za mixážním stolem Midas 2000		Britská skupina Oi-va-voi
Oi-va-voi roztleskávají fanoušky		Traband

Po Oi-va-voi jsem se přesunul zpět na výstaviště, tam jsem se zastavil v podzemní garáži, kde probíhal myslím Havana Salsa workshop, natočil tančící lidi a vylezl ven, kde na velkém podiu hráli Čankišou. Na ty jsem moc času neměl, ani jsem je bohužel nějak nestihl vyfotit. Šel jsem do Algidy, kde se připravovali slovenští Veneer. Bohužel jim to trvalo příliš dlouho a čas letěl, tak jsem se vydal na Stodolní, kde se na Spektru připravovali Support Lesbiens. Ještě jsem si potřeboval zaskočit do tiskové budovy stáhnout nějaké fotky z kamarádova fotoaparátu. Na Support Lesbiens jsem nějakou chvíli strávil, ale už jsem je naživo několikrát slyšel a hráli stejně jako vždycky. Dalším očekávaným vystoupením byla skupina Te Vaka z Polynésie a Nového Zélandu, která hrála naneštěstí zase na výstavišti Černá louka. Druhý den jsem se hodně nachodil, když jsem pořád běhal sem a tam mezi dvěma hlavními dějišti festivalu. Na koncert Te Vaky jsem se hodně těšil a taky stálo za to. Byli naprosto profesionální a přitom upřímní, jejich etnická hudba jim šla přímo od srdce, byla rytmická a energická. Musím říct, že mě až překvapilo, jak české publikum oslovila (to samé platilo i pro ostatní etnické kapely). Dokonce si s nimi zpívali texty, kterým sice nerozuměli, ale to vůbec nevadilo. Po přídavcích, které Te Vaka zahráli, jsem se vydal na J.A.R., kam už před nějakou chvílí odešla část mých známých. Stihl jsem asi čtyři poslední skladby včetně přídavku. Klára mi vyprávěla, že když na začátku přišli na podium, chtěli po lidech oheň. Poté, co na podium začaly přilétat zapalovače, si zapálili brčko a trochu si zakouřili. No, proč ne, ale asi bych se hodně smál, kdyby některý z přítomných policistů vylezl na podium a začal jim dělat problémy na jejich koncertu :-) Technicky hráli docela slušně, předvedli i krátkou poloimprovizaci, kterou publikum ocenilo. Po jednom přídavku zmizeli a my jsme udělali totéž, protože na výstavišti za chvíli začínala Sheva.

Support Lesbiens		Te Vaka (zatím ještě bez tanečníků)
Muzikanti z Te Vaky perfektně váleli na bicí a perkuse		Tanečníci jsou oděni ve folklórních krojích, foceno těsně před podiem
J.A.R. kompletní		J.A.R. byli sice lehce zhulení, ale technicky hráli slušně

Ještě před tím jsme podnikli krátkou zastávku na Stodolní fóru, kde hráli maďarští Korai Öröm. Hudba zněla zajímavě, ale času bylo málo, a tak jsme spěchali na izraelskou skupinu Sheva, která byla dalším očekávaným okamžikem sobotního večera. A taky další kapelou, jejichž hudba mě dostala (a nebyl jsem sám, lidi kolem byli nadšení minimálně tolik, jako na Te Vaka). Hudba, kteou Sheva hraje, je ovlivněna rozmanitými východními kulturami (ze kterých členové pocházejí), do toho skvělý energický rytmus, elektronika (místy mi to lehce připomínalo Asian Dub Foundation) a hebrejské nebo arabské texty - to vše vytváří skvělou kombinaci, která české publikum opravdu nakopla. A Sheva od začátku věděla, jak na ně. Chtěl jsem odejít trochu dřív, abych stihl začátek Kosheen na scéně Spektrum, ale nakonec jsem zůstal až do konce. Pak jsem se pomalu vydal na Kosheen, kam už zmizela část naší delegace, v domění, že na ně budu mít dost času. Bohužel jsem stihl jen dvě poslední skladby, protože svůj koncert předčasně ukončili. Jako poslední hráli novinku All In My Head, která je pilotním singlem k novému albu (zatím ještě nevyšlo). Hlavní oraganizátorka po několika minutách vešla na podium, omluvila se a vysvětlila, že Kosheen mají zraněného kytaristu, proto koncert o tolik (asi o hodinu) zkrátili. Velká škoda.

Nejen hudba Shevy byla zajímavá, ale i světelné efekty		Sheva podruhé, foceno těsně od podia
Vystoupení Kosheen		Zpěvačka Kosheen na podiu a v záběru kamery na plátně

Po jejich vystoupení už byly baterie kamery opět vybité (víc než focení je vyčerpalo natáčení), takže bohužel nemáme zdokumentované vystoupení polských Drum Machina, kteří si na diváky připravili bicí show s všemožnými instrumenty. Pozoroval jsem je při rozestavování nástrojů a nazvučování těsně před koncertem a musím říct, že jejich nádobíčko vypadalo opravdu zajímavě. Na dvou barelech ležely klávesy, další barel (na který se později taky hrálo) ležel opodál. Kromě klasických bicích, elektronických bicích padů a sampleru měli několik bubnů djembe, kong, bong a vzadu dva obrovské skoro-bubny, jejichž blány měly průměr aspoň metr a půl. K tomu synťáky, a hlavně další bicí nástroj evidentně vlastní výroby, který byl tvořen propletenými trubkami, jejichž konce zahnutě trčely ven otvory nahoru (a při úderu pružily) a něčím se na ně hrálo stejně jako na bicí, i zvuk byl podobný. Celá jejich scéna měla jaksi industriální vizáž. Jednalo se o zajímavou, velmi rytmickou elektronickou hudbu, které dominovaly samozřejmě bicí. Nebylo to špatné, ale vadily mi tam některé méně vkusné prvky, které celkový dojem trocu kazily. Myslím, že novátorští Drum Machina mají určitě na víc a mám pocit, že pokud se vydají tím správným směrem, i u nás o nich ještě uslyšíme.

Korai Öröm z Maďarska		Jeden ze dvou racků s kompresory, gaty, grafickým a parametrickým ekvalizérem, efekty a dalšími zvukovými procesory (tentokrát jse blíže vybavení racku nezkoumal)
Zvukař za pultem Yamaha

Ozvučení a osvětlení

A na závěr si neodpustím pár poznámek k technické stránce festivalu, která je velmi důležitá a neopomenutelná. Při ozvučování takových velkých akcí se poslednídobou stává už téměř standardem vybavení firmy EAW (Eastern Accoustics Works). Na velkém podiu hlavní scény Spektrum bylo nainstalováno ozvučení o výkonu 100 kW, osvětlení moving-head světly o celkovém výkonu 150 kW zajistila firma T-Servis. Na zadní stěně podia bylo umístěno velké plátno pro videoprojekci, která obvykle spočívala pouze v detailních záběrech dění na podiu. Mixážní pult byl značky Yamaha (model přesně nevím). PA systém na druhém velkém podiu na scéně Čas měl výkon 80 kW a světla 130 kW. Míchalo se na pultu Midas 2000. Ozvučení na Stodolní fóru bylo mysím od Peavey, Farskou zahradu (Silesia fórum/Telepace) jsem nějak nesthl prozkoumat. V Algida stanu byl použit mixpult Midas Venice a ozvučení Meyer Sound (mimochodem, děkuji zvukařovi z Nana Zorin, který mi po přečtení minulého článku o Rock for People poslal mailem informace o ozvučení Algida stanu, který byl přivezen i do Ostravy). Ke zvuku jednotlivých podií jsem neměl větší výhrady, působil pevně a u většiny kapel se mi nezdál až tak přebasovaný, jak bývá zvykem, což je jedině ku prospěchu. Jediné nedokonalosti jsem postřehl při vystoupení Dub-o net, kdy basy nebyly úplně čisté a lupání způsobené zřejmě přebuzením některé skladby kazilo, a u Drum Machina (po několika skladbách se ozývaly podivné rušivé zvuky - možná špatně připevněný mikrofon, na pultu se to spravit nedalo - přestože se o to zvukař pokoušel, nic nenašel). Některé klidnější části koncertu Gorana Bregoviče hodně šuměly, což bylo zřejmě způsobeno velkým počtem zapojených mikrofonů, které dohromady poskytovaly vysokou hladinu šumu, který v tichých pasážích nejvíce vynikal. Na druhou stranu chápu, že nazvučit koncert s použitím 50 mikrofonů pro instrumentalisty a sbor asi není žádná legrace. To jsou jen drobné výhrady, jinak celkově mi zvuk připadal dobrý a snad o něco lepší než třeba na festivalu Rock for People.

Závěr

Pokud bych měl nějak zhodnotit tento dvoudenní festival, myslím že patřil k tomu nezajímavějšímu kolem hudby, co je toto léto u nás k vidění a slyšení. Jedná se o velmi kvalitně zprodukovaný festival, rozhodně vzhledem k tomu, že se jedná teprve o druhý ročník. Sice nepřivezl tolik komerčně proslulých hvězd jako Go Planet Roxy, ale nabídl pohled na několik světových kultur a jejich hudby, a i když se jednalo třeba i o skupiny, které u nás moc lidí nezná, jejich vystoupení lidem ukázalo něco nového a soudě podle reakcí publika, lidem se to hodně líbilo. K tomu nechybělo samozřejmě několik "taháků" pro přilákání návštěvníků a osvědčené české projekty. Dohromady se jednalo o zajímavou, barevnou směs různých hudebních žánrů (pestřejší a zajímavější než na Rock for People, který je však úplně o něčem jiném, proto je v tomto ohledu lze těžko jen srovnávat), která se u nás jen tak nevidí. Pokud jste letos jej nenavštívili, máte šanci příští rok...

Video sestřih z festivalu

Colours of Ostrava 2003 - video sestřih			stáhnout
formát: MPEG video	čas: 7 min, 14 s	velikost: 26,5 MB
Záběry ze Stodolní ulice (sobota, 23:55)			stáhnout
formát: MPEG video	čas: 1 min, 50 s	velikost: 6,78 MB

-> Poznámka ke stahování videa: pokud máte v Internet Exploreru problém se stažením při kliknutí na odkaz (nic se nestane nebo se zobrazí chybové hlášení), zkuste na odkaz kliknout pravým tlačítkem myši a zvolit "Uložit jako...". Problém by měl být vyřešen. - dodatek na základě připomínek čtenářů (více v diskuzi pod článkem).