Rozložení jednotlivých scén v areálu festivalového dění je již několik let víceméně stejné. Hlavní pódium se letos jmenovalo Filter Stage a druhé velké pódium Staropramen Stage. Další dvě scény se nacházely ve stanech - malé koncertní pódium Rock&Pop Stage ve stanu s kruhovou základnou, zatímco taneční scénu s názvem Global Zone letos organizátoři umístili do velkého bílého stanu obdélníkové základny, nedaleko Staropramen Stage. Jako obvykle jsme na místo nedorazili zrovna nejdřív (asi někdy v pondělí po třetí hodině), takže po vyřízení nezbytných formalit, postavení stanu a krátkému posezení v kavárně v areálu za účelem porady (a kofeinového dopingu), jsme se vydali na Filter Stage, kde právě hráli Gaia Mesiah a byli tak první kapelou, kterou jsem stihl vyfotit. Předtím už hrálo několik kapel (na hlavní scéně mimo jiné Priessnitz a -123 min.).

Filter Stage		Staropramen Stage, vzadu bílý stan Global Zone
Rock&Pop Stage		Kavárnička Nescafé

Musím uznat, že holkám z Gaia Mesiah to pěkně šlape (jediný zástupce mužského pohlaví v kapele se samozřejmě taky snažil), skupina předvedla výborné energické vystoupení, hravě zvládnuté a přirozené. Však je kolem nich na české scéně poslední dobou pěkný rozruch. Další zastávkou byla stále známější skupina Clou, které se po Rock for People dokonce poštěstilo předskakovat na koncertu amerických Green Day v Sazka Areně. Jejich chytlavá směs nekomplikovaného rocku/nu-metalu stejně jako loni přitáhla spoustu příznivců. Došlo samozřejmě i na médii neustále protáčený hit "Island Sun". Přibližně ve stejném čase vystupoval na Filter Stage Meky Žbirka, jehož koncert jsem se po Clou vydal v krátkosti zdokumentovat. Hrál ty samé staré hity (a dokonce mám silné podezření, že ve stejném pruhovaném triku jako minulý rok), takže jsem se po několika málo písních vydal ještě do kulatého stanu na scénu Rock&Pop Stage, abych stihl kousek koncertu rockové partičky Krausberry.

Pohled na cestu vedoucí od vstupní brány		Rameno jeřábu pro bungee jumping (s člověkem :)
Napravo plátno promítající dění na druhém velkém pódiu		To je lidí! (pohled směrem od Staropramen Stage)
Pohoda jazz... v pozadí hospody, vlevo Rock&Pop Stage		Zadní část areálu před Filter Stage (pohled shora)

Po krátkém posezení ve vyvýšené hospůdce Staropramen v areálu před hlavní scénou, odkud byl dobrý výhled na pódium, jsem se vydal vyfotit Anetu Langerovou, která právě vystupovala s doprovodnou kapelou. Přestože jsem od pódia vyslechl jen malou část koncertu (větší jsem sledoval z dálky na velkém plátně), zaznamenal jsem ve zpěvu a živém vystupování mladé hvězdičky za rok poměrně výrazný posun, což přispělo k celkovému dojmu. Ten však superstar se skupinou stihla pokazit "Thank You" od Alanis Morissette, která jí vůbec nesedí (své skladby zpívá na výbornou, proto nechápu, nač to kazit skladbou mnohem lepší zpěvačky), a skladbou "Paranoid" od Garbage. Na Staropramen Stage hrála Vypsaná fixa, která je vždy vděčně přijata fanoušky a na oplátku je dokáže pěkně rozpumpovat, což bylo vidět nejen na fanynkách v prvních řadách před pódiem (docela kontrast oproti víceméně "statickému" davu před Anetou).

Gaia Mesiah		Clou
Miro Žbirka		Krausberry
Aneta Langerová		Vypsaná fixa
fanoušci Anety Langerové...		... a fanoušci Vypsané fixy (kterých je víc?)

Rock for People letos opět navštívili slovenští Horkýže Slíže, kterým to šlape pořád stejně dobře. Vystoupení mladých Southpaw na malém pódiu ve stanu jsem stihl tak tak, ale aspoň na poslední skladbu. Tradiční návštěvou festivalu jsou Chinaski, kteří hráli na Filter Stage. U těch jsem ale dlouho nepobyl - a dobře jsem udělal, protože na druhém velkém pódiu právě začínali francouzští Babylon Circus. Tito veselí mladíci z Francie nabídli publiku vynikající koncert temperamentního ska doprovázený skvělou podívanou. Vše bylo profesionálně zvládnuté a upřímné. Sedmičlenná kapela s dechovou sekcí si české publikum získala už během několika prvních písní a lidé jim přízeň dávali nadšeně najevo. Energické vystoupení Babylon Circus bylo srovnatelné se španělskými kolegy Ska-P, kteří na RFP hráli minulý rok. Po skončení koncertu členové skupiny k seskákali z pódia a k překvapení všech přelezli zábrany, vmísili se do davu a odehráli přídavek přímo mezi diváky. Jakmile skončili, vydal jsem se do druhé části areálu na Filter Stage, kde hrála irská skupina JJ 72. O skupině mám matné vědomosti, ale jejich líbivý melodický rock se vcelku dobře poslouchal, skladby byly dobře propracované, přestože hráli jen ve tříčlenném obsazení (s nepřehlédnutelnou pohlednou a zručnou baskytaristkou). Hlásek zpěváka mi místy trochu připomínal Briana Molka ze skupiny Placebo. Dalším nášupem pro příznivce ska (tentokrát tvrdšího a punkovějšího) byla italská skupina Persiana Jones, která hrála po francouzských Babylon Circus na Staropramen Stage.

Horkýže slíže		Southpaw
Chinaski		Babylon Circus
publikum během koncertu Babylon Circus		Babylon Circus během neformálního přídavku mezi lidmi
Irové JJ 72		temperamentní italské seskupení Persiana Jones

Za zvláště vydařený bych označil koncert českých Sunshine, slyšel jsem je už po několikáté a (stejně jako členové kapely) si myslím, že noční vystoupení jim svědčí mnohem lépe, přestože se jmenují Sunshine. Když jsem je slyšel minulý rok na Pohodě na Slovensku, hráli odpoledne za plného slunce a koncert měl asi třetinový účinek. Takhle kluci za doprovodu světelných efektů a mlhy předvedli skvělou show, frontman překypoval energií ještě víc než obvykle a samozřejmě nechyběly ani "horolezecké výkony", pobíhání před pódiem a další kousky, které zpestřovaly celé vystoupení. Mimochodem, nezáviděníhodnou úlohu měl technik krčící se mezi odposlechy, který musel reagovat na Kyaovo zběsilé přemísťování a rozmotávat mikrofonní kabel a na poslední chvíli jej zvedat, aby nespadl stojan nebo se nezachytil o odposlechový reprobox. Myslím, že na Rock for People měli Sunshine skvělý zvuk i publikum, takže celková atmosféra koncertu stála za to. Než skončili Sunshine, zašel jsem se krátce podívat do Global Zone stanu, kde hrál britský DJ Hype pěkně odbržděný drum'n'bass. Zdržel jsem se asi 15 minut a pak se vydal do druhého stanu, kde se velkým časovým posunem koncertovalo uskupení Blasted Mechanism z Portugalska. Hudba nebyla špatná (bohužel jsem stihl jen 2 poslední skladby), hlavně mě však zaujali po vizuální stránce - třpytivé kosmické kostýmy byly zajímavé. Poslední skupinou vystupující na Staropramen Stage byli The Chancers, kteří navázali na předchozí ska kapely a svým mixem ska, reggae, punku a místy snad i jazzu podali podobně zajímavé vystoupení jako francouzští Babylon Circus. Vynikal zvláště zpěvák (je to ten malý široký s holou hlavou :). Zdržel jsem se téměř do konce velmi živého koncertu a dobře jsem se bavil. Posledními dvěma zastávkami byl Philip TBC v Global Zone a poté Khoiba na Rock&Pop Stage. Bylo něco po půl třetí, když jsem opouštěl stan a rozhodl se, že toho pro dnešek bylo dost. Tím končí první - příjemnější - den pobytu na Rock for People.

Sunshine		Sunshine
Nepřehlédnutelný frontman Sunshine		DJ Hype
Blasted Mechanism		The Chancers
Philip TBC		Khoiba

V úterý se ochlaldilo a od rána vydatně pršelo. Předpověď byla tristní a ani pohled na jednolitou zataženou oblohu nedával lepší vyhlídky. Po posezení v press centru a několika kávách jsem se vydal na obchůzku festivalového areálu, jehož půda začínala být pod vytrvalým, i když ne příliš silným, deštěm promáčenější a postupně se měnila v bláto. Během asi hodinové obchůzky jsem vyslechl právě hrající kapely na třech scénách (program v tanečním stanu Global Zone začínal až od 20 hodin). Lidí v areálu bylo o poznání méně, před dvěma venkovními pódii postávalo vždy jen několik desítek až stovek věrných příznivců právě hrajících skupin, většina v pláštěnkách a bundách, někteří s deštníky. Zato ve stanu Rock&Pop Stage bylo neustále plno - kapely, které ten den hrály na malé scéně se díky mizernému počasí těšily větší pozornosti než obvykle. Udělal jsem pár fotek a vrátil se do press centra.

Tanečníci v bahně		Publikum v dešti
Veliký příznivec nebo placená chodící reklama? :o)		Bláto je bláto...

Během odpoledne jsem vždy po posezení a popíjení čaje tu a tam prokládaného kávou vydal ven do deště, abych si aspoň krátce poslechl několik skupin a udělal nějaké fotky. Stihl jsem obejít pódia, na kterých hráli (chronologicky) Sydney Wizen, Benedikta a Gulo Čar, kteří se i za deště těšili výrazně početnějšímu publiku než ostatní skupiny a svým svižným funky rozhýbávali lidi stojící před hlavní scénou. Dalšími skupinami, které jsem vyslechl byly Landmine Spring, Blue Effect Radima Hladíka, americké Stretch Arm Strong, E!E v kulatém stanu, Anna K. & Band a Kryštof. Když Richard Krajčo zpíval "Slova jsou jen kapky deště a ty voláš, ať prší ještě..." ušklíbl jsem se a šel se schovat do nedalekého press centra, odkud se daly dobře poslouchat skupiny, které toho dne hrály na Filter Stage. Mimochodem, koncert i u nás vcelku populární skupiny Sick of It All, která měla hrát na Filter Stage, se nekonal, protože kapela odřekla účast pár dní před festivalem.

Sydney Wizen		Benedikta
Gulo Čar		Landmine Spring
Blue Effect		Stretch Arm Strong
Anna K. & Band		Kryštof

Když se schylovalo k večeru, stále ještě trochu pršelo, ale nálada už byla lepší, částečně díky očekávaným hvězdám úterního večera. Po vyslechnutí několika písní Tři sester jsme se odebrali do press centra vyčkávat příjezd Garbage, se kterými měly před koncertem proběhnout rozhovory a po nich krátké neformální setkání. Jako správné hvězdy si dali notně na čas. Mezitím probíhalo vystoupení Divokého Billa, které sem doléhalo z nedaleké hlavní scény). Nakonec přece jen přišli čtyři členové skupiny (na koncertě pak měli ještě navíc jednoho, myslím baskytaristu, zatímco pánové hráli doprovodnou a sólovou kytaru) a jejich manažer. U interview pro televizi jsem nebyl přítomen (čas jsem využil pro spořádání dobré večeře), až když skončili, s několika dalšími novináři a fanynkami, které kdesi vyhrály možnost setkání s kapelou, jsme vešli dovnitř. Setkání bylo neformální, ale moc se nemluvilo, spíš fotilo, sem tam padly nějaké společenské fráze, Shirley celá v černém a v kšiltovce prohodila cosi o mizerném počasí, po 10 minutách jsme skupině popřáli, ať se jim vydaří show a Garbage se na popud manažera dívajícího se na hodinky odebrali pryč. My a ostatní novináři jsme šli na vystoupení druhého (nebo třetího) headlinera festivalu - německou skupinu Die Toten Hosen, která už nějakou dobu hrála na Staropramen Stage. Fanoušci už byli pěkně ve varu a přestože tahle muzika není zrovna moje parketa, musím říct, že bylo poznat, že chlapci hrají už nějaký ten pátek. Vystoupení bylo naprosto profesionální a tak trochu "chlapácky tvrdá" image skupiny ke koncertu seděla. Publikum bylo skvělé, několik z příznivců dokonce mělo velkou plachtu s názvem kapely a zpívali si hudebníky německé texty. Po nějakých 20 - 30 minutách jsme se odebrali do úzkého prostoru před Filter Stage, kde už bylo narváno novináři (třetina z nich, jako obvykle, evidentně přijela před chvílí, "na otočku" vyfotit hlavní hvězdu, aby pak mohli v novinách zasvěceně psát o třídenním festivalu).

Tři sestry		Die Toten Hosen
Die Toten Hosen		Die Toten Hosen
Garbage (zpěvačka Shirley Manson)		Garbage (sólový kytarista)
Garbage (někde za bicími je schován Butch Vig)		Garbage (zpěvačka)

Nebudu se tajit tím, že na Garbage jsem se zvláště těšil jednak z toho důvodu, že patří k nejosobitějším formacím, která přinesla 90. léta (a obávám se, že si je zase vzala s sebou), a do ČR skupiny takového formátu nejezdí každý den (Garbage tu byli jen jednou, koncem 90. let v Praze), a druhak proto, že jsou jednou z mých mnoha oblíbených kapel. Naživo jsem je ještě neslyšel, a tak jsem byl zvědav (a současně se obával toho, že živé vystoupení bude mít ke studiové dokonalosti daleko). Čtveřice hudebníků a zpěvačka (opět v čepici) nakráčeli na pódium jen s nepatrným zpožděním a spustili skladbu "Queer". Po krátkém pozdravu Shirley Manson směrem k dychtivému davu a dodatku "We're, of course, Garbage..." skupina spustila druhou skladbu "Bad Boyfriend", tentokrát již z nového alba, z celkových 16, které si pro Rock for People připravili. V setlistu zazněly staré známé skladby jako "Stupid Girl", "Vow" z prvního alba, "I Think I'm Paranoid" či "Push It" z Version  2.0, jediná "Cherry Lips (Go Baby Go!)" z třetího přepopovělého alba Beautifulgarbage a samozřejmě zhruba polovina skladeb byla z aktuální novinky Bleed Like Me. Pokud jde o kvalitu vystoupení, instrumentální zručnost muzikantům nelze upřít, stejně tak ne vždy jednoduchá úprava studiových skladeb do koncertní podoby se vyvedla. Paradoxně nejjistěji zněly skladby z nejnovějšího alba, což zřejmě bylo dáno jejich značnou jednoduchostí oproti starším kouskům (nové album je totiž zcela rockové, bez elektronických vychytávek a komplikovaných aranží, a díky jednoduššímu obsazení naživo dobře hratelné téměř beze změn). Jediné, co by se dalo vytknout a toho jsem se nejvíc obával), byl zpěv frajerky Shirley. Ne že by zpívala vyloženě špatně, ale místy bylo prostě poznat, že hlasově jí to mnohem víc svědčí ve studiu. Komplikované pasáže si zpěvačka zjednodušovala a zpívala je jinak než na albu (což je mnohem lepší než kdyby se snažila melodie zpívat stejně, ale falešně a bez výrazu), místy byla trochu vedle. Na druhou stranu Shirley překvapivě elegantně zvládla výrazově náročnou "Cherry Lips". Vystoupení jako celek však bylo skvělé, dost mě překvapil celkový zvuk kapely - byl skutečně masivní. Bubeník Butch Vig měl bicí obložené plastovými kryty (že by kvůli počasí? :) a za bicí sestavou s obrovskými crashi o průměru aspoň 15 palců nebyl během koncertu skoro vůbec vidět. Další potěšující okolností byl fakt, že konečně přestalo pršet (to ocenilo hlavně publikum, my jsme byli pod střechou těsně před pódiem). Druhou polovinu koncertu jsem šel vyslechnout mezi diváky, abych z toho taky něco měl. Nebylo pochyb o tom, že se dobře baví, zláště nadšené bylo publikum během posluchačsky vděčné skladby "When I Grow Up". Po třech přídavcích se Garbage definitivně rozloučili a odešli do backstage. Objektivně vzato, jsou kapely (třeba ani ne tak dobré a slavné), které zvládají vystoupení naživo lépe, ale stejně to stálo za to.

Garbage (zpěvačka)		Garbage - pohled z davu na pódium
Garbage (bicí, baskytara, el. kytara)		Garbage z dálky
Fanoušci Garbage		Moimir Papalescu and the Nihilists

Vydali jsme se po blátivé cestě, která byla za pódiem značně rozježděná od aut a kamionů s technikou, směrem do stanu, uvnitř něhož na Rock&Pop Stage začali hrát čeští - nedávno "objevení" - Moimir Papalescu And The Nihilists. Nepobyli jsme dlouho a pomalu se vydali silně rozbaněným areálem se na cestu ven z areálu za účelem odjezdu. Tímto se omlouvám čtenářům, za chybějící reportáž z posledního festivalového dne, který, přestože byl prý slunečnější,  jsem z časových důvodů nestíhal. Z headlinerů mi tak unikli vlastně jen finští Leningrad Cowboys (které jsem slyšel rok předtím na Pohodě na Slovensku) a američtí Madheads. Čas byl neúprosný a druhého blátivý den by stejně nebyl moc příjemný (ono se to nezdá, ale vyslechnout většinu kapel, pobíhat v bahně celý den od pódia k pódiu a za deště fotit fakt není žádná legrace). Na závěr bych chtěl poděkovat organizátorům za perfektní a ochotný přístup, dobré zázemí pro novináře (které za špatného počasí přišlo zvláště vhod) a za pokrok v organizaci, který byl oproti loňsku vidět. A kdyby organizátorům pro Rock for People v příštích letech náhodou podařilo najít lepší místo (větší a méně opotřebovanou louku s pevnější půdou nebo nejlépe letiště), bylo by to skvělé. Festival jako je RFP by si to za ty roky rozhodně zasloužil!

Video ke stažení

Natočili jsme pro vás video z festivalového dění a výběr scén jsme rozdělili na dve části. Soubor je formátu AVI, kompriovaný kodekem DivX.

Video sestřih Rock for People 2005 (pro AudioCity natočila Klára Mazlová, střih František Sobotka)
Video - část 1 (Clou, Vypsaná fixa, Babylon Circus, JJ 72, Sunshine, The Chancers)
stáhnout
25,9 MB
Video - část 2 (Die Toten Hosen, Garbage, Moimir Papalescu & The Nihilists)
stáhnout
23,0 MB